Funkčnost obnovovacích nátěrových systémů protikorozní ochrany závidí významnou měrou na stavu podkladu, tj. na stavu doposud nanesených vrstev, jejich tloušťce a zejména na přilnavosti ke chráněnému kovovému povrchu. Přilnavost nesmí být porušena ani při nanesení nových obnovovacích nátěrů ať již v důsledku zvýšení vnitřního pnutí v nátěrech nebo napadením původních nátěrů ředidly a rozpouštědly obsaženými v nově nanášených nátěrových hmotách. Důležité je proto zajištění vzájemné přilnavosti a soudržnosti mezi původními a novými nátěry.
Přilnavost může být ovlivněna jednak přítomnými nečistotami a úsadami, nebo může být způsobena separačními vrstvami z prostředí, které nátěry obklopuje. Rozhodující pro přilnavost je vytvoření potřebných kohézních sil a i případné určité chemické interakce mezi starými a novými nátěry.
Nevhodně zvolené obnovovací nátěry mohou původní vrstvy napadat, leptat a změkčovat nebo naopak, s ohledem na různý charakter pojivové báze, nedojde k zakotvení nových nátěrů do původních vůbec. Výsledkem pak může být výskyt celé řady vad, jako je odlupování, praskání, krabatění, vznik trhlin, míst bez nátěru, ale i špatné zasychání, případně částečná či trvalá lepivost nových nátěrů. V případech, že není znám typ původního nátěru, je vhodné provést experimentální ověření přímo na konstrukci ve smyslu ČSN EN ISO 12 944 „Ochrana ocelových konstrukcí“. Na základě takovéhoto ověření je možno následně zvolit optimální variantu obnovovacího nátěru i včetně ekonomického vyhodnocení.
Doporučený technologický postup úpravy povrchu pod obnovovací nátě
- Odstranění nánosů hrubých nečistot jako je prach apod. ometeném smetákem.
- Odstranění usazených nečistot, uvolnitelných nepřilnavých zbytků nátěru v ploše i v okolí korozí napadených míst a korozních produktů, zvláště na hranách – pomocí ocelového kartáče a jiných ručních mechanizačních pomůcek (speciální brusky apod.). Na ocelovém povrchu musí být, ve smyslu ČSN ISO 8501-1, dosaženo stupně očištění St 3, který je definován tak, že na výstupcích povrchu musí být dosaženo kovově čistého vzhledu, přičemž se připouští v prohlubních povrchu zbytky červenohnědých korozních produktů.
- Zdrsnění celého povrchu, určeného pro nanášení obnovovacích nátěrů, pomocí brusného papíru.
- Očištění a omytí povrchu vodou s přísadou detergentů (JAR, STAR apod.) – v případě hrubého zamaštění použít i organických rozpouštědel.
- Rychlé osušení povrchu od vlhkosti (časový interval mezi omytím a nanášením nátěrů musí být co nejkratší, aby očištěný a odmaštěný povrch opětovně nezkorodoval).
Při vlastním nanášení obnovovacích nátěrových systémů respektovat pokyny výrobce použitých nátěrových hmot.