Nadměrná tloušťka nánosu nátěrové hmoty má rozhodující vliv na rychlost zasychání a na zhoršenou kvalitu filmu, zvláště u nátěrových hmot schnoucích na vzduchu (olejové, alkydové). Nanesená vrstva se rychle potahuje tenkou povrchovou blánou, která zadržuje rozpouštědla uvnitř nátěru a brání přístupu vzdušného kyslíku. Tím se prodlužuje zasychání a nátěr je dlouho neschopný další manipulace, např. přetírání, broušení či mechanických tlaků při další manipulaci s výrobkem. Mohou se projevit i další závady, jako je svrašťování, čeřínkování, stékání na svislých plochách. Nátěry jsou dlouho živé, při větším tlaku mazlavé a choulostivé na mechanické poškození. Opožděné vytvrdnutí nátěru zvyšuje náchylnost povlaku ke znehodnocení vodou, vlhkostí, chemickými exhaláty i pevnými nečistotami.
U fyzikálně zasychajících nátěrových hmot (nitrocelulozové) je při nadměrných tloušťkách nátěr také dlouho měkký, lepivý a odstínově nepřesný, protože dochází k tzv. vyplavávání pigmentů – při pozorné prohlídce jsou na povrchu nátěru patrny drobné ostrůvky odlišné barvy.
U epoxidových a polyuretanových nátěrových hmot je průběh zasychání a vytvrzování odlišný než u předchozích, neboť dochází k chemické reakci složek v celé tloušťce nátěru.
I zde nadměrná tloušťka ostatní negativní vlivy ještě zvyšuje. Špatné a nerovnoměrné zasychání bývá důsledkem nedodržení poměru mísení obou složek, použití nevhodného ředidla, nedostatečného promíchání či nízké teploty prostředí.
Hrubý, nečistý a zpěněný povrch
svědčí o přítomnosti vody na povrchu předmětu nebo v rozprašovacím vzduchu ze stříkacího zařízení, příp. použití necezené nátěrové hmoty nebo směsi blízké stavu gelování při dlouhém časovém odstupu od namíchání k nanášení.
Puchýřky a zvedání nátěru
vznikají hlavně tlakem rozpouštědel snažících se proniknout na povrch nátěru nebo při unikání bublinek vzduchu při nátěrech pórézních podkladů, nedostatečně opracovaného a impregnovaného dřeva nebo nedostatečně opracovaného a impregnovaného nevytmelených hrubých odlitků. Tato vada se projevuje zvláště výrazně při zasychání nátěrů za vyšších teplot.
Při nesprávně voleném nátěrovém systému, kdy vrchní vrstva obsahuje rozpouštědla agresivně působící na podklad a naruší jej, spodní vrstva zbotná, zvětší svůj objem a deformuje vrchní vrstvu.
Také rez nadzvedá nátěrový film v podobě puchýřků, až překoná soudržnost povlaku a pronikne na povrch.
Kráterky, dolíčky a póry
se na nátěrech tvoří v důsledku nežádoucích příměsí v nátěrové hmotě, v nečistotách na povrchu pod nátěrem i v nedostatečné úrovni čistoty pracoviště. Jsou to i malá množství mastnoty, zrnka prachu, kapičky oleje, dešťová voda a rosa na nátěru.
K nejrozsáhlejším defektům tohoto charakteru patří dolíčkování (až tvorba kráterků) v důsledku přítomnosti silikonů. Manipulace s tzv. tepanými emaily (struktura je vytvářena přídavkem silikonové pasty) na jednom pracovišti s ostatními nátěrovými hmotami je častou příčinou dolíčkování nátěrů, a proto se doporučuje pro tento druh vymezit oddělené pracoviště. Silikony jsou přítomny v celé řadě pomocných přípravků, jako v mazacích prostředcích, separačních přípravcích, ochranných krémech, konzervačních přípravcích apod. Je proto nutné vyvarovat se používání takovýchto přípravků nejen v lakovně, ale i v jejím okolí a u pracovníků zajišťujících lakovací proces. Přenos silikonů může způsobovat na poměrně velkou vzdálenost i jemný prach infikovaný silikonem. Proto je nutné dbát v lakovně v maximální míře na čistotu prostředí. Silikony se těžko z jimi zamořeného prostředí odstraňují a jejich likvidace může trvat i několik týdnů až měsíců.
Póry se vytvářejí v nátěru v případě, prasknou-li bublinky, vznikající při nanášení, kdy je nátěrová hmota v nátěru již málo plastická a když tudíž se nemůže prostor po bublince dostatečně zalít. T6aké probroušené bublinky na zaschlém nátěru mají podobu i vlastnosti pórů. Pro jejich zakrytí nestačí většinou nový nátěr, ale je třeba plochu vytmelit a přebrousit před konečným nátěrem.
Krvácení spodního nátěru
se projevuje, když spodní vrstva obsahuje barvící složku rozpustnou v rozpouštědlech vrchní vrstvy. Rozpustná složka proniká do vrchního mokrého nátěru a zbarvuje jej buď na celé ploše, nebo jako skvrny různé intenzity. Některé organické pigmenty, zvláště červené, mají sklon ke krvácení, a to nejen při překrytí červeného nátěru jinou barvou, ale i když se plochy pouze dotýkají. Rozhraní ploch pak není ostré. U nátěrů dřeva se krvácení projevuje pronikáním barviv z mořidel do vrchního laku.
Vady v důsledku špatného zasychání
nátěry zasychající a vytvrzované zvýšenou teplotou mají vady způsobené nesprávným režimem nebo nevhodným zařízením. Převážná část rozpouštědel má z nátěru vytěkat ještě za normální teploty a teprve potom má následovat přisoušení nebo vypalování.
Vysoká koncentrace výparů rozpouštědel v prostoru sušárny zpomaluje vytvrzování nátěru, protože působí jako izolační plášť.
Vlhkost ve vypalovací peci může způsobit vrásnění nátěru a přítomnost spalných produktů při plynovém vyhřívání je někdy příčinou tvorby drobných krystalků na povrchu nátěru nebo jeho čeřínkování.
Nátěrové hmoty s fyzikálním zasycháním nejsou obvykle přisoušeny v zájmu urychlené tvorby filmu. Vyžaduje-li to však harmonogram prací, nesmí teplota přisoušení dostoupit takového stupně, při kterém prudká difúze rychle těkajících rozpouštědel působí tvorbu bublin.
Přepálené nátěry vykazují všeobecně sníženou odolnost vůči povětrnostním vlivům a prostředí zvýšené chemické agresivity.